O NÁS

 Dům č. 24/I proslavil a dlouhou dobu vlastnil Císařskokrálovský privilegovaný ostrostřelecký sbor. Pozemek na sever od Plzeňské brány zakoupil ostrostřelecký sbor 28. prosince 1828 od obce Rokycany za 115 zlatých 15 krejcarů a vystavěl tu sál o rozměrech 161 m2. V květnu roku 1832 koupili ostrostřelci od obce ještě tzv. Býčí louku a přeměnili ji na zahradu, v níž zřídili střelnici - odtud pochází název STŘELNICE.

Roku 1838 zde bylo pořízeno trvalé jeviště. Ostrostřelci si roku 1937 od obce pronajali i část Plzeňské brány, kterou později získali do osobního vlastnictví. U sálu zřídili restauraci, kterou v průběhu let 1876 - 1914 měl pronajatou městský radní Jan Mikš, po něm Jaroslav Hořice a od roku 1934 vedl restauraci Jindřich Lehner.

Až do roku 1903, než byla postavena sokolovna, to byl jediný větší sál v Rokycanech, kde se konaly všechny důležitější kulturní a společenské akce, např. koncert Antonína Dvořáka v roce 1892. Od roku 1881 zde měl spolkovou místnost a čistírnu Čtenářský a zábavný spolek Hálek. Konaly se zde plesy, schůze i divadelní představení. Střelnice byla obvyklým stanovištěm kočovných divadelních společností.

Do restaurace se dlouho vcházelo jednoduchými kamennými dveřmi v kamenném ostění přímo v bráně, kterými se dříve vcházelo do strážnice a teprve přes hostinské místnosti se mohlo vejít do sálu. Do zahrady byl naopak vchod širokými vraty přímo z ulice (tehdy Zámečnické dnes Třeízského). Vzhled Střelnice na konci 19. století byl takovýto. Přední část zahrady byla osázena několika řadami kaštanů vystřídaných železnými kandelábry plynového osvětlení. Byl tu hudební pavilon, po stranách kuželna a kryté verandy. Zahrada sloužila jeko letní restaurace a konaly se tu i koncerty ostrostřelecké kapely. Ostatní plocha upravena jako park se širokou javory lemovanou pěšinou po obvodě a skupinou topolů na nejzazším konci. Pod skupinou topolů byl ještě v roce 1895 cihlový přístřešek pro terče a dřevěná ochranná clona, poslední památka na doby, kdy zde ostrostřelci cvičili střelbu. Od Zámečnické ulice dělila zahradu vysoká cihlová zeď, kterou zbořili až v roce 1950.

Od roku 1949 usilovaly tehdejší místní mocenské síly a zájmové společnosti (MNV, ONV, OV KSČ, Místní akční výbor Národní fronty, autoklub Rokycany) o zbourání Plzeňské brány. I přes protesty Státního památkového úřadu, České archivní společnosti, Ministra techniky a různých historicky a kulturně zaměřených společností byla 13. ledna 1950 započata likvidace Plzeňské brány a pokračovala i přes zákaz Ministerstva vnitra a Úřadu předsednictva vlády. 22. ledna 1950 byla likvidace plzeňské brány dokončena.

Po zboření brány Střelnici využívaly různé organizace - Svaz brannosti, Svaz české mládeže, Československý červený kříž, ochotnický spolek J.K.Tyla. V roce 1958 přešla Střelnice do majetku MNV a ten jí téhož roku předal podniku Železnorudské doly a hrudkovny Ejpovice a Kovohutě Gustava Klimenta Rokycany. Ty zde po rozsáhlé adaptaci otevřely 9. září 1958 Odborový dům kultury (ODK), který měl četné zájmové kroužky, hrálo se tu divadlo a na zahradě se podařádaly koncerty. Restaurace byla 1. července 1950 předána komunálnímu podniku Služby veřejnosti a později ji provozoval podnik Restaurace a jídleny.

ODK ukončil svou činnost v roce 1984 a Střelnice koupily Domácí potřeby. Restaurace byla v provozu ještě několik let - byla tu jídelna a kuchyně. V roce 1993 ji odkoupilo město a následně byl celý objekt zrekonstruován. Od té doby funguje jako restaurace s přilehlým sálem dodnes.